Hodnocení

Čau, čau, zdravím všechny z poroty,
a to i ty, který by nejradši znali mou adresu a nalítli sem s hořícíma vidlema! V následující povídce se vám pokusím vše dosud nevyřčené vyjasnit a nastíním vám jakýsi průřez hrou z mýho pohledu. Spoustu z vás mě zná, tak musíte předpokládat, že to bude dlouhý. Nicméně všecko, co budu popisovat, tak je popisovaný z mýho pohledu a bez spousty dalších lidí bych týhle předvedený hry mohl dosáhnout jen těžko. Rozhodně se tedy nechci povyšovat, že jsem nějakej mastermind, s/o si zasloužíte vy, co jste se mnou spolupracovali. A i když budu pravděpodobně psát dost do detailu, bylo by to v ideálním případě ještě delší, jelikož bych rád zahrnul úplně vše.Tím, že s Lukim navzájem víme, že existujeme z různých Survivor skupin, tak mi účast nabízel už snad počtvrtý. Zeptal jsem se ho na termín a on mi napsal „začátek února“, tak si říkám, tyjo, to je super! Jeden z mála měsíců, kdy nemám tolik práce, jdu konečně do toho, bude sranda. Vyplnil jsem rádoby vtipnou přihlášku a šlo se na věc.

Kapitola I. – Začátky v kmeni KUCHA

Celá cesta tedy začala někdy z kraje února, kdy jsem byl najednou přidanej do spousty chatů panem Lukim. Byl jsem z toho celkem vyděšenej, když jsem zjistil, že jsem v kmeni KUCHA, protože jsem tu znal jednu osobu (čau simčo) z její angažovanosti v Survivor komunitě. Ne, nehráli jsme spolu, ale byla mezi náma zlá krev. V ten moment jsem zprvu Lukkiho proklínal, ale pak jsem si řekl, že je to přece jen už minimálně 5 let zpátky a že jsme oba dospěli a můžeme to zkusit vzít za trochu jinej konec, že snad se to povede, ale nebude to první osoba, který chci psát. Chvilku jsem si sjížděl cast a rozklikával profily jednotlivých spolukmenovců. Vidím tedy přezdívku „Bobo“, tak si říkám, tyjo, to bude skvělej týpek, navíc je z Budějc, ve stejnej věkovej kategorii, s tím chci hrát, bude prdel, jdu mu zkusit napsat. Další v pořadí byla Peťa, vlastně ani nevím už proč, zaujalo mě motto, kterého jsem se mohl chytnout k rozvinutí konverzace. U těchto dvou jsem si hned říkal, že doufám, že s nimi budu moct hrát co nejdýl.

Můj otazník však stále visel nad rivalem z dřívějška – Simčou, nevěděl jsem, zda je lepší po sobě instantně jít už v kmeni, nebo si napsat a zkusit se navzájem pobavit nad minulostí. Zvolil jsem variantu Bé, A BYLO TO JEDNO Z NEJLEPŠÍCH ROZHODNUTÍ. Poznal jsem tak osobu, s kterou jsem chtěl hrát a neskutečně jsme si sedli. Hned asi druhej den jsem jí oslovil s nabídkou, že bychom se mohli navzájem krejt, přitom nebejt výraznými spojenci. Ano, pokud jste se pokoušeli o pikle se Simčou proti mně, pravděpodobně jsem se to dozvěděl. Pokud jste se mnou zkoušeli jít proti Simče, pravděpodobně se to dozvěděla. Byť přiznávám, že z její strany byla daleko větší upřímnost než z té mé, já si často věci přibarvil, sem tam upustil nějakou dezinformaci a něco pro bezpečí nás obou zatajil.

Velmi brzo jsme se oba zkontaktovali i s Jane, která s náma vytvořila trojčlenný chat. Byl jsem lehce vyveden z míry a doufal, že to nenadělá větší paseku, než by jeden chtěl. Ale tím, že mi první den obě holky sedly, tak jsem vlastně nebyl proti. Dost možná by to i fungovalo, ale jak jsem říkal už ve vzpomínkách a zpovědnicích – Janča byla přeaktivní a zakládala obrovský množství skupinových chatů, že jsem se sám bál, abych si to nespletl.

Jak plynul čas v kmenovým chatu, tak jsem hned vycejtil, že Paťas bude člověk s velmi dobrou sociální hrou. Ten týpek byl aktivní, vtipnej, a tím, jak ubývala aktivita u Boba, tak jsem si říkal, že by bylo asi celkem vhodný si najít jinýho klučičího parťáka, kdyby Boba hra nakonec vůbec nechytla. S Paťasem jsme byli na podobný vlně, nebylo moc o čem, navzájem jsme to taky brali jako prevenci před holčičíma aliancema a fakt spolu probírali velký množství plánu, takže mě bavilo i to, že mu to myslí a zvažoval jsem ho jako jednoho z osob do případnýho endgamu. Jeho vlastně jako jednoho z nejreálnějc.

DRUHEJ DEN JSME MOHLI SLAVIT, PROTOŽE SE DALO NAPSAT TOMU MLADÝMU SLOVÁKOVI TOBIMU! Toho jsem zprvu úplně zavrhnul, říkal jsem si, že přece jen je mu 16, ten bude vykalenej a zdegenerovanej TikTokem, opak byl pravdou. On prostě zandal, jak chová chrobáky, ještěrky a já už nevím, co všecko. Taky, že je vášnivým sportovcem a vlastně celkem takovým malým zázrakem v tejhle generaci. Což jsem mu psal s nadšením snad hned ten den, co to šlo. No, jak to nakonec dopadne, by můj prvotní dojem z něj, dost překvapilo. Tím, že ho Peťa nemohla zkontaktovat a já s Peťou byl už celkem na dobrým vibu, tak jsme vytvořili společnej chat s názvem „aliance vítězů“, bylo to nejdřív bráno s humorem, ale… skoro se to povedlo! S Tobim jsem si sedl i natolik, že jsem ho zahrnul do plánů s Paťasem a vytvořili chat „The Boys“, kde jsme si sem tam psali o plánech do budoucna a prevencí před aliancí holek. Taky nám velmi brzo došlo, že to Jane přehrává a leze nám to na mozek všem stejně.

No po pár hodinách se zjevil i Ondra, kterej… jak jsem říkal ve vzpomínkách. Je to typ člověka, kterýmu napíšete slohovku jak kráva a on vám napíše „OK, díky majku“, takže… tudy cesta moc nevedla a bylo to tak nějak jednotný stanovisko celýho kmene. Ale dodnes mě baví historka o tom, jak pomalu dojel do nějakej brněnskej putyky ještě ten den, přičemž my s tím všichni tak nějak počítali až po hře.

Abych tu nešel až moc do detailu – cítil jsem se, že mám kmenovou fázi tak nějak zmáknutou. V kmeni mi bylo fajn, měl jsem pocit, že jsme si všichni neskutečně sedli (až na toho Ondru, kterej se moc nechytal) a Bobo to podcenil aktivitou, protože má skvělej typ humoru a myslím si, že by do kmenovejch diskuzí skvěle zapadal. Taky tím, že mi Tobi psal ohledně Jane, že je občas fakt hodně zapálená do hry a Simča zrovna tak, spojil jsem tuhle informaci v jednu a při hovoru ji nadhodil Simče, že „Jane na tebe upozornila před Tobim, ten se toho chytil a nevím, jestli neplánujou se na tebe zaměřit“, Simča tomu moc nevěřila zejména poté, co se nám (mně a jí) svěřila s osobním příběhem. Byl jsem dojatej tak, že bych jí asi nebyl schopnej fakt dlouhou dobu napsat, ALE můj plán je mezi sebou trochu „poštěkat“ jaksi vybouchnul. Tak jsem to hrál skrz to, že „asi na tebe fakt jen upozornila, že jsi silná a Tobi to špatně přebral“, no a doufal, že to bude ok a neohrozím moc Tobiho. Asi jsem prostě jen chtěl bejt jednička-dvojka pro spoustu lidí z kmene. Taky jsem se dozvěděl od Simči, že má v druhým kmeni spolužáka Ondru, já se zatraceně moc modlil, že toho týpka v Lulu vyhodí a nepřijdu tak o skvělou spojenkyni v utajení. Díky, že jste ho vyhodili hned na první kmenovce, jinak by to fakt byla další starost navíc. Taky se formovalo další bezchatové spojenectví, jelikož jsme si navzájem seděli v trojúhelníku Simča-Juchec-já. Taky Janča vytvořila chat pro všechny mimo Boba a Ondry. A pak ještě chat bez Peti, Ondry a Tobiho.

Kapitola II. – Promíchání

Jelikož jsme do promíchání byli jen na jedný kmenový radě, kde vypadl Ondra v poměru 7:1, tak jsme byli pevní. Napsal jsem teda okamžitě do obou chatů trojic (Patrik + Tobi a pak Simča + Jane), že tohle bude léčka. Nebyla žádná stromová pošta, moc se na tu výzvu nehlasme. Přemejšlel jsem, zda tuhle teorii psát i Bobovi s Peťou, ale to by se pak nepřihlásil vůbec nikdo a skrz to, že jsme neměli alianční chat, jsem je nechal jít, respektive jsem zvažoval, jestli napsat do aliance (Tobi + Peťa), ale tím, že Paťas ten den měl fotbal, volba byla jasná. Přestože mi na nich záleželo zrovna tak. Chtěl jsem je do plánů budoucnosti. No nakonec tam šla Jane, Peťa i Bobo a my na výměnu dostali Jaynu (kterou jsem měl vyhlídlou už někdy z prvních dní, že vypadá solidně), Johnyho (o kterým jsem nevěděl, co si mám myslet), Blanku (Robinsonku, která mi tenkrát na střední, kde jsme jeli RO pokazila sázku s kamarádama). Při seznamování jsem tedy začal téměř hned s Blankou, kde jsme si vyměnili spoustu hlasovek a v kmenovým chatu se nakousl od Johnyho Travian, tak jsme se přesunuli do soukromýho. No, problém byl, že mi pak bylo blbý hned ten den oslovit Jaynu, s kterou jsem to z nich chtěl hrát nejupřímněji. Tak jsem s reakcí čekal aspoň do konce víkendu (plán byl držet původní Kuchu – Já, Simča, Paťas a Tobi pokupě, zvažovalo se i puštění výzvy a vyřazení Blanky). A to jsem tedy v neděli prakticky řekl Jayně na rovinu – „Hele, já ti tady nebudu slibovat, že to pro vás v tuhle chvíli vypadá nějak dobře, zaprvý bys mi to stejně nevěřila, zadruhý pro to nevidím důvod. Upřímně ti ale chci říct, že jsi mi sympatická a rád bych s tebou navázal spíš spolupráci do budoucna, máš moje slovo, že budeš o vyřazeních ostatních informována a vždy se pokusím to směřovat tak, aby to nepadlo na tebe. V určitej fázi hry bychom mohli jít hrát spolu, nejsem naivní, že s Kuchou bych se dostal až do samotnýho finále.“ Jayna to pochopila a slíbila mi totéž. Byla pro mě herní Simčou 2.0 – pokud jí navrhnete někde na vyřazení, budu se vzpírat a řeknu jí to, to samý nejspíš naopak. Jayna do našich plánů chtěla dostat i Johnyho, já zas na výměnu Tobiho. Během kmene ale pořádně aliance nevznikla, ale věděli jsme, že je ideální, aby tento čtverec zůstal bez ztrát. Byla pro mě rizikem, jelikož jsem věděl, že nejsem jedinej, komu je herně i osobně sympatická.

Velký poprask

Výzvu jsme vyhráli celkem s přehledem, dokončili jsme jí dřív, než vůbec vyprchal čas. V druhém kmeni se ale stalo něco nečekaného – Bobo správně vycítil, že je čas vyřadit Jane. Já bych toho nějakou dobu schopnej nebyl, a tak jsem byl svým způsobem rád, že v tomhle ohledu ušetřil práci a další moje emoční rozpoložení v pozdější fázi hry. Ne všichni v KUCHE to vítali s nadšením, některým se pro změnu ulevilo (Viďte, Paťasi s Tobim?) V tu chvíli jsem začal pomalu volit strategii „na ústupu“. Tím, že jsem sám viděl (ale to už před promícháním), že Jane-Paťas-Simča fakt dávají do výzev vše, řekl jsem si, že bude možná lepší bejt trochu na ústupu a ne si kreslit terč na svoje záda do pozdější fáze hry. To samý jsem se snažil poradit i svý utajený spojenkyni Simče, ale… to je taková srdcařka, že jde do všeho naplno, že toto nezvládala.

Blanka z pochopitelných důvodů hru opustila, ale ještě předtím se mě snažila nahlodat, že skrytý symbol imunity je již ve hře. K její smůle jsem se na to ptal den zpátky Lukkiho, ale pokus to byl dobrej. No a jak jsem říkal i ve vzpomínkách, opět se nám, klukům, ulevilo. Neberte to tak, že jsme chtěli jet na mužskou alianci, spíš bejt ohledně ženský aliance pouze na pozoru. A v momentě, co nás bylo 10, začalo přicházet sloučení.

Kapitola IIIa. – Sloučení, tvoření přehledu o hře

Prakticky ihned ve sloučení jsem považoval za klíčový dodat spolupráci s Bobem na vážnosti. Respektive on mi nahrál hned několik hlasovek v momentě, co to sloučení přišlo, a tak jsem mu začal důvěřovat a najednou se stal jedním z mých opravdu blízkých spojenců. V hlasovkách mi vysvětloval svůj tah v promíchání. Říkal jsem mu, že se na něj vůbec nezlobím, jen si nejsem jistej, jestli to je jednotnej názor kmene. Naopak, že jsem rád, že jsem nemusel jít hrát proti Janče já. Nastínil i plány do budoucna a byl nadšenej z toho, jak jsou v Lulu super lidi. Snažil jsem se ho upokojit, že hlavně, ať je na pozoru, že si nemyslím, že tímhle tahem se stal pro někoho z nich extra blízkým spojencem a že mu u nich připadá nejspíš poslední místo. Jelikož je on sám dostatečně chytrej, tak mu to bylo jasný, ale jeho

primárním cílem (a dle toho, co říkal, tak i v Lulu) byla Simča. Kdyby Bobo hlasoval s nimi, jdeme do remízy, někdo by snadno sběhnul pod hrozbou kamenů. Jelikož bylo tak nějak v KUCHE všeobecně známo, že nejbližší kontakt s Bobem jsem měl já, tak jsem to bral tak, že konám nejen ve svým vlastním zájmu, ale i v zájmu kmene, když se s ním paktuju. Tahle rada, aspoň dle mého úsudku, záležela primárně na tom, jak se domluvím s Bobem.

Během toho jsem samozřejmě informoval Simču, že se naplnilo to, co jsem říkal – Simi, jdou po tobě. Ty tu výzvu vyhraješ, i kdyby ses měla zbláznit, bejt to ty vs. Hanka, nejsem si jistej, jestli by tě Bobo upřednostnil. Já ti vyklízím pole a výzvu nesplním tak kvalitně, jak bych chtěl a naopak ti chci pomoct, jak to jen bude možný. Když vyhraješ, tak budu možná schopen se domluvit s Bobem na hlas mimo/na někoho z Lulu (samozřejmě mimo Jayny a Johnyho).

Vzápětí mě kontaktovala i Hanka, který jsem teda nevěřil, že je „ztracená“ natolik, jak říkala, každopádně po drobném vzájemném poznání jsem jí začal podsouvat, že jsme s Bobem nejbližší spojenci a že kmenovou fázi spíš vedli očividní „alfasamci“ jako Simča-Paťas-Jane. A teoreticky, že do budoucna můžeme něco vymyslet. Někdo by si mohl říct, že jsem jí lhal naprosto zbytečně, no, já si od toho sliboval, že možná nezblbne někoho jinýho z našeho kmene, když jsem viděl, jak s ní počítá Bobo.

Simča VYHRÁVÁ IMUNITU! Top! Nejlíp zvládnutá situace, co mohla bejt. Při povídání v KUCHE si nešlo nevšimnout, že Peťa se v promíchání sblížila s Hankou a Žlůčou, no, díky bohu zvítězil návrh aspoň na out Žlůči. S čímž jsem byl naprosto ok, z tohoto dua mi dávalo větší smysl, že si Hanka zaslouží jít do poroty za předvedenou hru. Ale už mi tam ten majáček „aha, tak sice si s Peťou skvěle rozumíš osobně, ale po tej herní stránce buď na pozoru!“ Ale i tak jsem jí zkusil napsat, že jestli chce Žlůču pošetřit, teoreticky se s tím dá něco udělat, že bych jí podpořil v návrhu. Nejspíš si to vyložila špatně a pochopila to jako návrh, že chci vyhazovat jednou z Kuchy a jednou z Lulu, čímž jsem si u ní nalomil důvěru, nevědomky. Bobo i Jayna mě samozřejmě informovali, že je ve hře, že bude Lulu hlasovat mě/Simču/Paťase, pro jistotu jsem se to ještě před výzvou snažil směřovat na Paťase skrz ně, poměrně logický řešení v tu chvíli.

No, co si budem, tato kmenovka proběhla výbornou a určila hodně scénářů do budoucna, já tím bohužel absolutně ztratil Hanky důvěru, když mi ani nepsala. Ale věděl, že ve hře jsou aliance jako Peťa-Paťas-Simča, Paťas i Simča mi to práskli. Oni naoplátku zas věděli, jak jsem to měl já předchozí kmenovku s Lulu. Bobo chtěl stále vyřadit Simču skrz Lulu a doufal, že s ním sběhnu, jen na mě to furt bylo brzo, na druhou stranu jsem nechtěl přijít o Boba jako spojence. Tohle dokonale vyřešila Hanka, když se snažila dát dohromady cosi jako „ženskou alianci ničící mužská ega“, nebo tak nějak mi to bylo prezentováno. Bylo to asi myšleno celkem chytře, odstraní se Bobo, kterej je uprostřed a zajistí si obě strany další dny ve hře. No, já jsem to samozřejmě prásknul Bobovi, ať se vysere na nějaký míření na Simču, že ta mu naopak může teď zachránit krk, když nesběhne s Peťou k té ženské alianci. A pomalu s ním začal připravovat plán na příští kmenovou radu – oba jsme věřili Tobimu, já s Tobim zas Janče, která zas hrála s Johnym. Tuším, že už na tej kmenovej radě věděli ve skupině „Utajenej čtverec“ (Já, Tobi, Jayna, Johny), že jdeme do Hanky, protože rozpoutala chaos, že nesmysl. To prostě chodila jen jedna zpráva za druhou a bylo naprosto vidět, jak se mezi nás snaží vrazit klín a rozhádat nás mezi sebou v Kuche. Navíc Bobův hlas byl potřeba do budoucna a já si s ním věřil navzájem, byť jsem na dost lidí hrál, že je to nedůvěryhodná osoba, aby nás spolu nespojovali. Hanka vypadla! To byl pro mě moment obřího oddechnutí. Mimochodem – ani tady jsem se nesnažil ve výzvě o imunitu a něco spatlal 30 minut před deadlinem, soustředil jsem se spíš, abych přesně věděl, jaký témata jsou teď žhavý ve hře sociálně-strategický, navíc jsem furt přál imunitu Simče a sobě co nejmenší terč.

Kapitola IIIb. – Sloučení, aukce, vaříme první podraz

No, tady ta strategie jela už na plný obrátky. Probíhaly mezi mnou a Tobim obrovský diskuze ohledně toho, zda je ten správný čas na zrazení našich spojenců. Byli jsme v ten moment v opět celkem středové pozici a oběma nám bylo jasný, že to bude muset přijít, no, ani jeden jsme z toho neměli radost. „Utajenej čtverec“ + Bobo měli celkem jasno, že do koho ty hlasy pustit, ano, hádáte správně, byla to Simča. Já měl v kapse skrytou imunitu, ale spíš jsem se všechny snažil nahlodávat, že jí má ona a že bych to neriskoval a příště rozdělil hlasy. Už by možná i byl správnej čas Simču zaříznout, ale měl jsem a stále mám jí moc rád jako osobu, takže jsem si ten den chtěl co nejvíc oddálit. Doufal jsem, že už to nebude nápadný, že jí furt chci mít ve hře.

Do toho mi mimo jiné skvěle nahrálo to, že mě Paťas s Peťou začali podezřívat z toho, že to peču s Bobem a vrazím jim kudlu do zad. Takže minimálně Paťas prostě chodil s plány za všema, mimo mě, jelikož se mi asi bál říct o hlasech pro Boba. Tohle mě fakt mrzelo, protože jsem se právě skrz Boba snažil zachránit zadek ve sloučení nám všem. Jediná výhoda byla ta, že mi pomohl nebejt tak špatnej z toho, že bude ten den vyhlasovanej. Protože s Peťou se mi fakt dobře kecalo a i přestože mi herně dělala možná větší překážky, chtěl jsem jí tu mít dál.

Před aukcí jsme si se Simčou dávali hovor, že promyslíme plány do budoucna, začneme i aukci nějak takticky vymýšlet, a tak. Chtěl jsem jí říct o outu Patrika, chtěl jsem to říct i Petě, ale tím, že probíhala aukce, tak bych se bál, že za něj zahrají výhody/Patrik použije tu svou. Navíc jsem znal znění výhod jak u Peti, tak u Simči. Jedinej Patrik byl tajemnej. No, mrzelo mě to, jak říkám, ale bylo to nejlogičtější, co se dalo dělat v tu chvíli.

Zlomovej moment byl asi ten, když jsem volal se Simčou a začala spekulovat, že jí Peťa píše, jestli má zahrát výhodu za sebe. PROBOHA JEN TO NE, HOLKY, JÁ S VÁMA CHCI HRÁT JEŠTĚ NĚJAKOU DOBU ZROVNA TAK, PŘÍŠTĚ MUSÍTE BEJT KRYTÝ. Tak jsem jí upřímně řekl, ať jí uklidní, že to je zbytečnost a nechá to do tý další kmenovky a mají automaticky obě finálovou šestku. Když se začaly číst hlasy, věděl jsem, že to ze sebe musím vychrlit, zmohl jsem se na jediný – „Simčo, dneska jde Paťas, omlouvám se vám a vysvětlím vám ti to s Peťou, mrzí mě to.“ Ale jak je evidentní – já fakt nechtěl holky podrazit, jinak bych Simču naopak v tom zahrání symbolu od Peti podporoval. Bral jsem v potaz to, že měly obě s Paťasem fakt blízkej vztah a nechtěl jsem to na ně vychrlit. A bylo by naprosto pochopitelný, kdyby se na nás s Tobim už vykašlaly.

Tentýž den jsem chtěl jít hodit nějakou gamesku s Peťou a místo toho jsme se rozkecali spíš o hře a osobně natolik, že jsme se k žádnýmu hraní vůbec nedostali. Já jí naféra vyklopil, že vím o tej její výhodě, ale tak, abych nepodrazil Simču, že mi to řekla. Peťa mi to potvrdila a samozřejmě věděla i ona o mej výhodě. Jen jsem jí nemohl říct, že proč to bylo zahráno celý tak, jak to bylo zahráno, že jsem je obě chtěl mít co nejdýl ve hře to půjde. Tak jsem musel dávat pouze náznaky. Tímhle jsem mohl konečně naplnit slib, který jsem dal Janče v promíchání a Boba uklidnit, že „můžeme vyřazovat i z vlastních řad“.

Další kmenovka probíhala celkem poklidně. Bylo mi jasný, že bych rád hrál i s Bobem, ale zároveň potřebuju zpět důvěru holek, respektive Peti, která mě stále z paktování se s Bobem podezřívala. Tentokrát bych už i imunitu klidně měl, neměl jsem jistotu, že moje hraní a pomoc z pozadí pro holky, nebude v ohrožení. No, měl jsem narozeniny, takže jsem byl celej víkend v čudu, a tak jsem jen doufal, že se vše usnese na Bobovi, i když to byl pro mě v tý době nejtěžší out. Bohužel, pro mou hru to mělo jen a jen pozitiva – neztratím důvěru v utajeným čtverci, napravím si trochu u holek svůj škraloup za Paťase. Peťa byla dokonce tej dobroty, že za mě zahrála k narozkám skrytou imunitu z aukce. Neskutečně si toho vážím, i když to žádnej hlas nevynulovalo. Gesto to bylo suprový. Jen jsem zas musel uklidňovat čtverec, že si mě nejspíš chtěla jen získat. Mimochodem během aukce jsem byl taky jako na trní, když Janča nevzala moje dolary, ale Simči.

Kmenovka, která měla za následek vyřazení Johnyho, taky nebyla tak snadná. Plán byl vyřadit Simču, aniž bych jí musel dát hlas, tedy vyhlasovat s Kuchou Jaynu, tej dát symbol imunitu a ať ho zahraje na kmenovce. Byl by to risk jako prase, ale já bych fakt emočně nebyl v ten moment napsat Simču na pergamen. Takže… Původně se mělo jít do Simči (to už bych si fakt neobhájil, kdyby ne), ale vyhrála 8 vteřin nade mnou ve výzvě o imunitu, neskutečný! No Johny s Jaynou logicky chtěli volit Peťu, Peťa s Tobim Johnyho, Simča Jaynu, já Johnyho. Simča je chytrá holka, už mi psala do soukromka, že je naprosto viditelný, že to peču s Jaynou, já zas měl podezření, že ona s Johnym. Zároveň jsem nechtěl napsat Peťu, páč jsem furt počítal i s variantou, že „aliance vítězů“ s ní a Tobim klidně do finále zamířit může zrovna tak. Tak jsem zpanikařil, zahrál za sebe skrytou imunitu a poslal tam Johnyho. Ještě jsem psal Janče, že nevím, jestli se třeba s ním holky nějak nespojily, že vůbec nevím, co se děje. Byla to kombinace paranoii a taktiky. V momentě, co věděla Janča o mým symbolu, mohla tý informace snadno zneužít, tak bylo lepší ho u sebe nemít. A tím, že mi Simča dávala lehkej kotel, tak jsem fakt nevěděl, co si myslet a zahrál to. Tobi se dozvěděl o mým vlastnictví symbolu totožnej den, ale ráno. Pochopitelně, že to Peťa se Simčou snášely těžce, já zrovna tak, protože mi na nich záleží.

Kapitola IIIc. – Sloučení – emoce, endgame

No, tady už moc nebylo o čem, maximálně tak na Peťu se Simčou trochu hrát, že „jó, vyhodíme Janču, v F4 remíza a bude duel mezi dvěma“, ale to stejně moc nemohlo dávat smysl. Došlo tak na nejhorší, a i když jsem měl imunitu celkem dominantně, tak mi nebylo příjemný vyhlasovat osobu, s kterou to prostě táhnu celou dobu tak, aniž by kdokoliv odhalil, jak moc blízcí si jsme. Věděl jsem ale, že Simča je v mnoha ohledech lepší hráčkou a finále už bylo prostě blízko. Takže, jestli si kdokoliv myslíte, jak jsem si za monitorem tleskal a měl z „podrazu“ nějak dobrý pocity, tak fakt ne.

V F4 už to mělo taky poměrně snadnej spád, tam jsem snad jen čekal, že Peťa půjde hrát se mnou a Tobim a zkoušet se dostat přes alianci vítězů do finálový trojky a ne, že se zaměří vyloženě proti mně. Sice jsem jí žádal, že chci mít aspoň achievement 0 obdržených hlasů na vyřazení, ale z vlastně celkem pochopitelných důvodů mi ho smetla ze stolu. Těch podrazů už z mej strany bylo prostě dost a tím pádem jsem si ten achievement bohužel splnit nemohl.

V F3 jsem prostě už akorát doufal, že to je finále, ale nebylo. Tak jsem si udělal krátkej research, jak to probíhalo v sériích minulých a 20 minut před výzvou si sjel celou stránku, zavzpomínal na některý události, abych byl prostě v obraze a mohl ji brzy dokončit. Ani tady mi prostě nebylo dobře z toho, že musím být pomyslným katem a někomu z těch dvou překazit radost z finále. Prakticky jsem druhou polovinu sloučení byl jen špatnej z toho, že v cestě za vítězstvím musím vyhlasovat ty, co mi byli po celou dobu fakt blízcí. Představa, že tohle udělám ještě Tobimu, s kterým držíme od začátku, byla už fakt moc. U Janči jsem ale zas viděl větší snahu skrz ty zpovědnice, kterých Tobi natočil přesně nula. Bylo to fakt sporný a těžko říct, jak by to dopadlo, kdybychom s Jančou byli v jednom kmeni od začátku.

Kapitola IV. – Závěr, statistika

Na závěr chci jen říct, že si za svou hrou stojím, i když to kolikrát fakt hezký nebylo a všem se za to chci omluvit. Ale… asi to tak bejt mělo, přece jen motto survivora je „Přelstít, přehrát, přežít…“ Navíc když tu teď sedím ve finále, a to s někým, kdo mi byl celou dobu úžasným parťákem a kamarádem. Nechci proto ani říkat, ať pro Tobiho nehlasujete ani na něj kydat jakoukoliv špínu. Ten kluk je úžasnej a je od nás všech o parník mladší. Má to v hlavě srovnaný a má můj upřímnej obdiv.

Teď už jen ke statistice:

Počet obdržených hlasů na vyřazení – 1
Vyhraných individuálních imunit – 2
Zahrané skryté symboly na mou osobu – 2
Hlasování pro osobu, co vypadla – vždy

Díky všem za hru, to, co jsme navázali v osobní sféře, platí, ale tohle je prostě krutá hra. V reálu takovejhle zmrd opravdu nejsem.

Majk.